| 1. | Vem si tu svou kytaru a pěkně postaru jak u našich prvních vohňů hraj. Vobyčejný brnkání, pár písní na přání pro ty, co to pořád rádi maj. |
 |
|
| Ref.: | Písničky starý, nikdy nevohraný, místo všeho povídání budeme si eště chvíli hrát. Pak cesty známý, stokrát prošlapaný, budou se nám za svítání zase plný dobrodružství zdát. |
||
| 2. | Hoď pár větví na voheň a přitom zároveň kamaráda kolem ramen vem. Kdo ví, jestli pudem spát, teď si chcem zazpívat, zejtra třeba spaní doženem. |
||
| Ref.: | ...1993 |