(Rudyard Kipling / Otokar Fischer)
| 1. | Ve jménu indické císařovny: vy knížata džunglí, teď z cesty a klid! Večery rušnými končí tu dny. My vyhnanci zprávu chcem z domova mít. Ať klidí se lupič, lev z dálky ať vyje. Ve jménu císařovny: pošta do Indie. |
 |
|
| 2. | Zvoneček cinká, už stoupá do skal, jak soumrak se snáší sem do horských míst. Má na zádech vaky a na krku šál a za pasem zastrčen úřední list, v něm datum a podpis a pečeť ho kryje - po pěším kurýrovi pošta do Indie. |
||
| 3. | Je rozvodněn potok? Tak broď se či pluj. Je rozmoklá pěšina? Na svah si skoč. Vadí ti vítr? Tak jen pevně stůj. Kdo slouží, ten neříká "kdyby" a "proč". Nese náklad svůj dál, dokud kráčí a žije. Ve jménu císařovny: pošta do Indie. |
||
| 4. | Od jedle k dubu, pak k aloi vpřed, ať pláň je to nebo stráň či skalní bok, ať rýžová pole, ať sežehlý hřbet, dál bronzová dýchá hruď, dál pevný krok. Teď od vlaku k srázu a přes horské šíje vzhůru jde, spěchá nocí pošta do Indie. |
||
| 5. | Tam na horách skvrna, tam na cestě bod, tam ze stezky zdola už zvoneček zní. Tam nahoře zmatek, kde opic je rod. Teď září i mraky a všechen svět bdí. Vždyť čeká i slunce a na poplach bije. Ve jménu císařovny: pošta do Indie. 1988 |