| 1. | Pohádku ti povím, chceš-li, za dob, které dávno přešly, v jedné zemi na trůn used král. Kolem sebe samé zlato měl a jednu zvláštnost, a to, že ten král též na kytaru hrál. První akord brzy zvlád, naučil se Dmi hrát. |
 |
|
| Ref.: | V naší zemi hlasy všemi zní jen jeden akord, Dmi, na hmatníku s prstokladem nikdo nemá tu problémy. Hrdina, co zbavil by nás toho hudebního prokletí, ten dostane za odměnu moji dceru za svou ženu na půl století. |
||
| 2. | Nedaří se panu králi, by ho prsty poslouchaly, nedaří se jiný akord hrát. Dal v království vybubnovat, kdo chce jinak zanotovat, na toho že poslán bude kat. Nic než Dmi nesmí znít, aby měl náš pan král klid. |
||
| Ref.: | ... |
||
| 3. | V monotónní monarchii já už dlouhá léta žiji, z dáli, z blízka slyším Dmi jen. Jenom lidé šeptají si, že bývaly doby kdysi krásné, prostě pohádka a sen. Kdy i v téhle zemi zlé znělo F E Cdim G. |
||
| Ref.: | ...1982 |