| Proč na poplach bych zvonil, stejně bych slzy ronil, že vlak jsem nedohonil. Já nespěchám, vždyť já čas mám. A s tím svým časem rád si povídám. Kam chvátáš, co z toho máš, proč roky, týdny, hodiny mi pořád počítáš, kam chvátáš, kam pospícháš? Snad, až ti jednou tvý vlasy zšednou, tak pochopíš to konečně, že štval ses vlastně zbytečně, přijdeš si ke mně sednout, za pravdu mi dáš. Kam chvátáš, kam pospícháš, kam chvátáš, co z toho máš? Já jsem čas, já jsem ta míra, která nikdy neumírá. Nezešedne mi má brada, stejně rychle jak za mlada budu pořád pořád tikat, ty si na to můžeš zvykat. Když už tvůj čas jednou spustí, tak tě nikdy neopustí. Můžeš zkusit se mnou běžet, vteřiny jsou jisté... Jenže Já nespěchám, vždyť není kam. A já ti, čase, zase povídám: Kam chvátáš, co z toho máš, proč roky, týdny, hodiny mi pořád počítáš, kam chvátáš, kam pospícháš? Snad, až ti jednou tvý vlasy zšednou, tak pochopíš to konečně, že štval ses vlastně zbytečně, přijdeš si ke mně sednout, za pravdu mi dáš. Já nespěchám, chvátej si sám, chvátej si sám, chvátej si sám. 2007 |
 |