| Chodil k nám pravidelně. Nevím, je-li v tom souvislost, ale bylo to ještě před tím, než se objevily první lišky. Alfons moc dobře věděl, že je na zahradě v bezpečí. Bylo krásné pozorovat, jak proskočil plotem z chodníku na zahradu a pak už jen flegmaticky pozoroval projíždějící auto. Často někde nacouval ke stromu, aby měl krytá záda, a pak klidně odpočíval, tedy spal. Pochopitelně s otevřenýma očima... |
|||
 Na téhle naší zahradě se zkrátka cítil bezpečně. |
 Přilepšení ke stravě, ale opravdu jen občas. |
 Pod stolem je přece úplně nejlepší schovávačka. |
 Zrovna tohle je nejspíš jiný jedinec, ale každý zajíc byl prostě „Alfons“. |
| A kdo ví? Možná to ani nebyl zajíc, ale zaječí dáma. To já nepoznám. Ale stejně to byl Alfons. | |||