Zpátky na liščí rodinu^

 

Máma liška Pampeliška
 
 


Když byla Pampeliška
ještě malou lištičkou...

Pampeliška zamlada.

Někdy nenašla nic, třeba
že byl kocour rychlejší.

Jindy tu na ni čekala
nějaká malá svačinka.

„Tak jestlipak tu dneska
něco bude?“

Bývalo. Pár kostí, kousek
masa, nakrájené jablíčko.

Něco tam vidí, nebo
možná cítí. Co my víme?

Asi už zase nic nezbylo.

Potkala se s Hartusilem.
A oba byli hodně nejistí.

Kontrola, jestli se něco
neděje: „Jsem opatrná!“

Něco si našla v kompostu
sama. Ponravu, žížalu?

„Úsměv“...

Portrét Pampelišky v plné
kráse.

„Ještě poslední sousto a
zase půjdu někam dál.“

Chodila k nám opravdu
pravidelně. A jistě ráda.

„Musím se trochu
porozhlédnout.“