Ve škole nás učili souhlásky Ž*Š*Č*Ř*C*J*Ď*Ť*Ň* a tvářili se přitom skálopevně. Že jsou měkké a že se po nich dycinky píše měkké Í. Já ale tvrdím, že to tak úplně neplatí, tedy že to neplatí pro Cé. Například i www.pravidla.cz tvrdí, že: „Po písmenech ž, š, č, ř, j a zpravidla i po c ... se píše i (í) ... “
Takže, ne vždy je Cé tak docela měkké, občas zobojetní. Trochu mi připomíná Čechova pana Broučka, který byl taky podobojí, jen když se to zdálo být výhodné.
Jakým právem, ptám se, má eFko tu výsadu býti mezi obojetnými souhláskami, když jediné vyjmenované slovo fyzika není příliš české? A jakým právem tam zapověděli přístup nebohému českému Cé?
Když by se mělo někde napsat Y třeba po Čé – tak si to Čé prostě zakáže (číča, kóča, káča, sváča, hrča, prča – podle vzoru žena, v množném čísle podle ženy – číčyi, kóčyi, káčyi, sváčyi, hrčyi, prčyi). Ale Cé ne, to je tolerantní a dovolí hradu zavelet natvrdo: tácy, kecy, placy, puncy, hecy...
V cizích slovech se se slabikou „cy“ sejdete nejčastěji tam, kde začínají na cyklo-, ale i cyto- nebo třeba ve slově cysta nebo cynik.
A tady je můj návrh vyjmenovaných slov:
cykas, cyklámen, Cyprián, cypřiš, Cyril
A jestlipak víte, kde se setkáte se slabikou cy nejčastěji? No jistě, při zápisu internetových a mailových adres se špatně přepnutou klávesnicí (www.seynam.cy) 
Tak už se na mne nezlobte, a hlavně to neříkejte ve škole, aby vás úči nenutily (hle – neshoda podmětu s přísudkem!) učit se další vyjmenovaná slova.
Něco chytrého mě napadlo. Ale ubránil jsem se!